úterý 26. srpna 2014

New ? What's new ?

Õ Hello, how are you ? I am fine, thanks.

Tento příspěvek, by se správně měl jmenovat: What's New? New Job, New Look and New City, Mate. To proto, že jsem změnil nejen zaměstnání, ale i místo svého dočasně-trvalého pobytu zde, na tomto krejzy ostrově.

Jelikož mé předchozí zaměstnání, bylo vzato za své, byl jsem nucen se poohlédnout po novém, aby moje anglické dobrodružství mohlo dále pokračovat. Protože (stále ještě) nejsem zrovna rodilý mluvčí, přijal jsem nabídku našeho landlorda, místním argotem řečeno: od našeho Taťka, jak mu tu přezdíváme. A to práci v (dalším) warehouse(u) tentokrát s oblečením, s příznačným názvem New Look.

Tak tedy pohovor, interwiev nebo chcete-li, induction:

Jednoho krásného dne, buď to byl čtvrtek bo pátek, už si nejsem jistý, jsem se probudil, vykonal takové ty obvyklé hygienické záležitosti, slušně se oblékl, posnídal cca pět ručně balených cigaret z tabáku Golden Virginia v domění, že to pomůže uklidnit mé rozjitřené nervy, splnil pár rychlých misí v Gta3 na Ps2 a pln smíšených pocitů jsem očekával taťkův příjezd... Tak tedy, zvonící telefon, indikující příchozí hovor, obsahující stručné souvětí: 'za patnáct minut jsem tam, tak čekej venku'. Oki tak tedy jedem, vstříc světlejším (?!) zítřkům.....

Cesty i silnice v jů-kej (UK) ubíhaj tak rychle, jak jen člověk dokáže vnímat ubíhající krajinu - louka, pole, pasoucí se krávy, louka, pole, pasoucí se krávy... A tak si jedem, já samosebou tak trochu nervózní z veškerého toho očekávání, snažíce se plkat o všem možném, co mě zrovna v tu chvíli napadlo. Družný rozhovor to zrovna nebyl, co Vám budu povídat.
Oki, jsme tu (ne až tam) a nabíráme je, mé budoucí spolubydlící. Tak mě  napadá, když si na to teď vzpomínám, že není dobré dát na první dojem, o tom někdy jindy a o samotě (jelikož by bylo třeba dalšího blogu jen na tohle téma ;-) No a za deset minut jsme na Místě...

Citace jo - "tady je automat na kafe. Je to zadarmo tak si dejte...no co, dejte si ne". (Já sám k sobě: jako by mi to mělo pomoct voe) - konec citace

Takže, je nás tu odhadem asi dvacet, max pětadvacet, bajvok. Já, jedna češka, tři slováci, asi tři poláci, šest angličanů, dva černoši odněkud a plusmínus dalších sedm neidentifikovatelných národností/osob/sorry.... Tzn Induction může začít... Takže ahoj, já jsem Lisa Nějaká a jsem Váš trenér... bla bla bla, bla ba bla.. Popravdě? Nerozuměl jsem ani slovo, neboť tato oblast, zvaná též Potteries (Potter - hrnčíř pzn. autora.-), jest proslulá svým slangem, pro představu, něco jako hot potato in mouth.. Bylo to, jak to jen říct, legračně-spontání, když uprostřed výkladu, nebo spíš výblábolu, začala paní/slečna/těžkourčit, zpívat a tančit. A teď co, smát se, plakat bo nasadit neutrální výraz ? Jestli jsem se za tu dobu tady něčemu naučil, tak rozhodně to, že jestli nerozumíš-minimalizuj oční kontakt, kejvej/směj se/improvizuj ;-)

Po pár úvodních větách, v délce trvání asi dvou hodin, nám milá teta Lisa rozdala testy a moje do té doby dobrá nálada vzala za své... Po přečtení prvních pár otázek a zjištění, že je naprosto chápu, ovšem nevlastním takový skill a slovní zásobu, abych srozumitelně odpověděl, jsem značně znejistěl.. Avšak veškeré mé obavy se rozplynuly v ten okamžik, kdy teta Lisa obrátila stráknu na nástěnce v rohu stojící, na další, kterážto obsahovala veškeré správné odpovědi na zadané otázky. V tuto chvíli autor předpokládá, že byl čtenář alespoň z poloviny tak zbrocen potem, jak on sám v onen osudný den (jinými slovy, teď je TEN vhodný okamžik, kdy otřít čelo kapesníčkem a dolít burbonem colu, ne naopak :-D). Když už ne strachem z neznáma, jenž se mělo dostavit, tak alespoň z událostí teprve neočekávaných... Jako např. odpovědět na pár vět, zdánlivě jednoduchých, bramborovpusových, neboť si teta začala jednoho každého z nás, volat ke svému stolečku. Ne podle abecedy, prostě vpravo u okna začnem and next one and next one... Když přišla na řadu sympatická, blondovlasatá slečna z polska, jsem se na chvilku cítil jak vítěz, jakobych už měl na sobě firemní montérky, jelikož slečna uměla cizojazyčně jen yes and no (a možná i tenkjů) a při každé otázce, které očividně nerozuměla, se jen smála. A to doslova od ucha k uchu... Ale prošla, jak se poté ukázalo.
Oki, tak a jsem na řadě. Nejistota v mých očích musela být vskutku nevídaná. Jak z hororu, znáte to- atmosféra hustá, že by se dala krájet (kapky potu nejen na čele ale i v podpaží). Tak jako tak, vše zbytečně. Když na mě přišla řada a já usedl na stoličku anglopravdy, se mě teta zeptala jen na dvě věci/otázky. Kde bydlím a jak jsem v UK dlouho. Tolik povyku pro nic, řikám si v duchu... Nevermind.

No, abych to trochu zkrátil, po plusmínus třech hodinách, máme indakšn konečně za sebou. Ještě jdeme na menší obchůzku, šatny, recepce, kantýna, místnost zvaná i-net café room a konečně i samotný sklad. Pěkně použitý. Což znamená, že jsem měl o New Looku mnohem, mnohem lepší mínění... Když už bylo po všem, zkrátka když už jsme všichni věděli vše podstatné - kde je kafomat a kde hajzl, nás teta propustila. Tedy až na nás, taťkovu čtyřku. Povidá nám, zítra v šest yes ? A my teda na to, okej tenks :-) No a poněvadž vzhledem k tomu, že v ten okamžik pro mě slovo doma, byla synonymem postel, vzdálená dejme tomu třicet mil, byly moje pocity zhruba stejné, jako pár minut po probuzení. Jak se sakra dostanu zejtra do práce?

V ten den tedy ještě proběhlo i stěhování. Jelikož neoplývám nějak extra velkým hmotným statkem, byl jsem zbalen velmi rychle (nacpat věci do krosny nezabere moc času). Moje nová domovina je teď město zvané Stoke-on-Trent, nebo jak už jsem zmínil, slangově řečeno Potteries. Nejspíš proto, že zdejší oblast je (bo byla) proslulá hrnčířstvím, keramikou a porculánem. Ostatně, když jsme byli v místním muzeu, tak tam neměli snad nic jiného než samé talíře a hrnce. Město vzniklo spojením několika menších měst v jedno. Pokud by chtěl někdo vědět víc, je o něm článek na Wiki. Jen pro zajmavost, narodil se tu Slash, R. Williams a kapitán Titaniku. O Stouku napíšu třeba příště.

Když jsem tak ležel večer v nové posteli, v novém domě a přemýšlel o událostech uplynulého dne, měl jsem takový zvláštnní pocit. Nevím jak to popsat ale bylo to fajn. Pak sem zavřel oči a pokojně usnul...

Sorry za případné chybky a za závorky... Tak teda zas příště, sí jů lejtr mejt..... V.

Žádné komentáře:

Okomentovat