Hellou :-)
Nevím jak dlouho mi to vydrží, ale tady bych se s Vámi rád podělil o pár zážitků ze svého anglického dobrodružství...
Docela dlouhou dobu jsem o tom uvažoval, někam vycestovat. Za poznáním, za dobrodružstvím. Něco jako Willy Fog ;-) Myšlenka ve mě dost dlouho zrála. Dost dlouho. A pořád nic, jen plány. Před několika měsíci jsem se tedy nakonec rozhodl pro Anglii. Jelikož jedním, z hlavních pointů mého tripu bylo naučit se anglicky, přišlo mi to jako dobrá volba (ovšem to rozhodne až čas)...
Nějakou dobu jsem tedy pročítal všemožná fóra, diskuze a skupiny, zabývající se okruhem mého zájmu: život a práce v Anglii. Ale opět se nekonalo nic převratného, jen pasívní vyhledávání informací..
Našel jsem pár inzerátů na netu, většinou nabídky agentur. Na pár z nich jsem ze setrvačnosti odpověděl, ovšem bez odezvy. Až před dvěma týdny mi přišla odpověď. Šlo o jednu slovenskou agenturu, které jsem před časem poslal svůj životopis. V mailu stálo stručně, že jestli můj zájem o práci stále trvá, ať se ozvu. Tak jsem se ozval a dohodli jsme nějaký další postup. Je nutný telefonický pohovor v eng. Pár dní na to volal anglický zaměstnavatel a ptal se mě na pár otázek. Mě přišlo, že jsme si fajn pokecali, ovšem opak byl pravdou. Na pozici, o kterou jsem se ucházel, to je bohužel málo. Nicméně jsem byl přijat na pozici jinou, naprosto odlišnou (blíže o práci někdy příště) takže radost že už to chytá nějaký směr .-)
Po vyplnění pár dotazníků a po podepsání smlouvy už zbývá jen zabalit a koupit si letenku...
Rozhodl jsem se že s sebou nebudu tahat žádné nesmysly a zbytečnosti, takže jsem si vzal jen oblečení, foťák, mobil a učebnici angličtiny... a děj se vůle boží :D
Jelikož jsem letadlem nikdy před tím neletěl, byli moje pocity po příchodu do letištního terminálu značně smíšené.-) Během všech loučení samozřemě tekly slzy, ale co nàs nezabije to nás jen posílí ne ?
Pro klid duše jsem si koupil místo u okénka.. Úspěšně jsem se odbavil a po téměř hodinovém zpoždění nastoupil na palubu letadla společnosti easyJet. Všude kolem jen angličani. Byl jsem maličko (myslím že hodně) nervózní...
Uff a je to tu, letuška začla něco nesrozumitelně blekotat do ampliónu, nerozuměl jsem jediné slovo, až na něco jako "příjemný let". Dokud letadlo jen jelo po ranveji tak to šlo, jakmile se ale začalo odlepovat od země, moje nervy a orgány značně znejistěli. Anglán vedle mě se na mě podívá se slovy: hej men evrytink ou rajt ? načež odvětím: jes dis is maj firs flajt.. poplácá mě po kolenou jako gesto, že to bude ok. Po pár nepříjemných minutách se země ztratí z dohledu a všude jsou jen mraky. Ten první pohled, to bylo něco neskutečně neuvěřitelného.... prostě absolutní nádhera.
Let nebyl nijak jinak zajmavý, krátil jsem ho poslechem hudby a sledováním dění venku. Přistání v Manchesteru se se startem v Praze nedalo srovnat. Měl jsem z něj tak trochu obavy. Nečekaně, necítil jsem nic, prostě jsme dosedli a zastavili..
Na letišti měl čekat člověk, který zároveň poskytuje i ubytování a asistenční služby. Bohužel nečekal. A telefon měl vypnutý.. Prostě paráda :-) Vůbec jsem nevěděl co dál...nakonec po dlouhých dvaceti minutách zavolal, že bude mít půl h zpoždění. Ok. Přijel za hodinu a půl. No co no. Začátky v cizích zemích nejsou vždy snadné ;-)
Pokračování zase příště. Baaaj
Žádné komentáře:
Okomentovat